|
|
VÁLKA UŽ SKONČILA (Občanská sdružení)
Veřejná správa č. 11/2002
...mnozí funkcionáři a úředníci samospráv žijí v domnění, že ještě sedí na oněch pověstných
národních výborech a podle toho se také chovají...
Se zájmem jsem si přečetl článek ve Veřejné správě č. 1/2 o účasti občanů na rozhodování samosprávy.
Jsem pravidelným čtenářem tohoto časopisu a na popsané téma se dívám ze svého pohledu, tedy z pohledu občana.
Ze všech předchozích článků, publikovaných i v jiném tisku, lze vysledovat zajímavé poznání. Vypadá to, že účast
veřejností na rozhodování o věcech veřejných obecně, ale především v obci či městě, je žádoucí, potřebná
a tedy zřejmě i chtěná. Skoro se zdá, že problém je v jakési lhostejnosti, apatii, nezájmu nebo pohodlnosti
oněch občanů. Nikdy jsem se však nedočetl, jak to vnímají občané, neboť vždy zřejmě autor nepochybuje nebo
nepředpokládá, že tomu může být i jinak, že problémy mohou být minimálně oboustranné nebo přímo opačné.
V každém případě považuji otázku za mnohem složitější než se zdá, neboť příčin pasivity je mnoho. Jde
o lidské vztahy a úroveň člověka vůbec. Jistě je to jiné na vesnicích a jiné ve městech. Ve městech mají
k sobě lidé daleko a neznají se, na vesnici se znají zase až moc dobře (takzvaně si vidí do talíře).
Obojí je spíše ke škodě. Lidská pospolitost je věc skutečně složitá a neexistují jednoduchá řešení.
Tam, kde lidé nemají své původní kořeny, tedy v pohraničí západních Čech, kde bydlím, je situace jiná,
a třeba Moraváci nemohou vědět o čem mluvím, protože žijí od nepaměti ve svém a z generace na generaci
si předávají své bohatství (především to duševní), prostě vše, co vytvořili. Bez minulosti není budoucnost.
Pociťujeme to zvláště u nás v pohraničí, kde se lidé teprve po válce usídlovali a zažili dlouhá léta
socialismu, z něhož se ještě mnozí ani do dnešního dne neprobrali. A ti, kteří se probírají, měli zatím
příliš krátkou dobu na to, aby mohli některé věci zcela změnit. Dnes řešíme mnohdy situace, kdy zájem
veřejnosti o věci veřejné není správně chápán, a někdy je dokonce přímo odmítán. Mnozí funkcionáři
a úředníci samospráv žijí v domnění, že ještě sedí na oněch pověstných národních výborech a podle
toho se také chovají. Uvedu zde jen několik příkladů, které to dokladují.
Na základě žádostí zdejšímu obecnímu úřadu bylo občanem požádáno o tyto informace:
- kolik obec čerpala z přijatého úvěru
- za jakých podmínek byla zadána veřejná zakázka a z jakých důvodů byl vybrán zájemce
- žádost o kopii zápisu z jednání zastupitelstva
- žádost o kopie usnesení z jednání zastupitelstva.
Za poskytnutí informací chtěl obecní úřad předem zaplatit neúměrně vysoké finanční částky. Občan zaslal
připomínku kontrolnímu výboru zastupitelstva obce, kde požádal o nápravu nezákonného stavu. Dostalo se
mu odpovědi, že četnost a rozsah žádosti o poskytování informací průkazně přesahuje běžný zájem občana,
proto zatěžuje administrativu obce a významným způsobem omezuje ostatní činností. Myslím, že k tomu není
co dodat.
Sdružení, které se zabývá obnovou kulturního a společenského života v obci, rekonstrukcí historických
a kulturních památek a místních pamětihodností, mnohokrát nabídlo obci možnost spolupráce na tvorbě
místního programu obnovy vesnice a při získávání finančních prostředků. Zastupitelé však tuto pomoc
odmítají, protože jsou prý nyní zvoleni oni (sedmičlenné zastupitelstvo, z toho dva členové se nezúčastňují
jednání) a neví, proč by jim do toho měl někdo jiný mluvit. V počátcích současného volebního období zrušili
fungující kulturní komisi, která do té doby aktivně pracovala. Pro zrušení nebyl žádný důvod, ale podle
nich byla zbytečná. Naše sdružení navrhovalo některé občany do finančního a kontrolního výboru zastupitelstva
obce, který je zřizován na základě platného zákona 0 obcích. Zastupitelé to však opět odmítli.
Příkladů bych mohl uvést celou řadu. Myslím však, že to na tomto místě není potřebné; nejde o kvantitu důkazů,
ale o ukázku skutečného stavu věcí. Je nepředstavitelné, kolik energie a času se musí věnovat takovým problémům
místo vlastní práce. Mnozí neberou jakýkoliv jiný názor jako výzvu k diskusi, ale jako něco, co je ohrožuje.
Zdá se mi, že tito lidé ještě sedí v bunkrech a nevědí, že válka už dávno skončila.
KAREL PETRÁŇ
|